Příběh
1937 - nejslavnější rok pro československé civilní letectví
přinesl v československém letectví řadu převratných událostí a novinek. Tou největší změnou bylo otevření ruzyňského letiště, jako hlavního leteckého přístavu naší země sahající v té době od Aše po Jasyň. Vzdušný přístav „Praha-Ruzyně“ byl otevřen v dubnu jako komplex budov moderního střihu se zázemím pro cestující i letecké společnosti, jejichž letadlový park byl pak další postřehnutelnou změnou. Ve snaze poskytnout cestujícím, co možná největší komfort a především zvýšit průměrnou rychlost na tratích, zavádějí domácí společnosti na své linky zcela nové stroje. Zatímco státem vlastněné Československé státní aerolinie (ČSA) na jaře přebírají do své flotily první z typů Savoia-Marchetti 73, robustní stroj se třemi motory a místem pro 18 cestujících, Československá letecká společnost (ČLS) dává přednost celokovovým, dvoumotorovým „Dakotám“ typu DC-3, do pohodlné, přetlakované kabiny se vejde až 21 pasažérů.
Co však mají obě firmy společné je zavedení zcela nové profese stevardky, která se má starat o blaho cestujících a na vzdálených stanicích přebírá při výstupu i nástupu cestujících pasové a celní úkony. „Drakmama, palubnatka, spoluletka,“ to jsou jedny z veřejných návrhů českého synonyma pro „stevardku.“ Celkem přirozeně se však nakonec ustálí hezké, české - „letuška.“ Několik set uchazeček, ze kterých si obě společnosti vybírají pouhých sedm dívek, je důkazem obrovského zájmu o dosud neznámé, avšak prestižní zaměstnání.
„Dunajský expres“, „Jadranský expres“, „Riviera expres“ tak zní názvy tratí směřujících z Československa do Bukurešti, Splitu, nebo Benátek, na kterých první tři děvčata Marie Stará, Marie Müllerová a Hana Fuchsová vtisknou pod znakem ČSA první stopy této jedinečné profese.
Zavedení psychotechnických zkoušek do výběru leteckého personálu a následné ověřování jeho způsobilosti se týká nejen pilotů, radiotelegrafistů, ale i obsluhy goniometrických stanic, či dálkového spojení.
V létě se v Praze, na výstavišti v Holešovicích, koná „1. celostátní letecká výstava“, která u veřejnosti vzbudí neobyčejný ohlas, stejně jako vystoupení našich akrobatů na závodech v Zurychu. Jména jako Novák, Široký, Hubáček, ale i Peřina obletí celý svět. Zájem o letectví se stává fenoménem, který prožívá velkou popularizaci, ani jemu se však nevyhnou tragické události.
V důsledku nejnovějších technických trendů se prodlužuje denní operační doba let. společností, je možné létat a přistávat v noci i za špatného počasí. Poloha letadla je získávána prostřednictvím sítě pozemních zaměřovačů. Jenže, jak se ukazuje, lidský faktor se v těchto nových trendech jeví jako nejvíce proměnná veličina. Na Štědrý den roku 1937 dochází na území Československa ke katastrofě letadla společnosti „Air France“, v jehož troskách zahynou tři lidé, jeden cestující a oba členové posádky. Vyšetřováním se ukáže, že hlavní chybu učinila obsluha gonio-stanice, která letadlu, na úseku z Vídně do Prahy, odvysílala chybný kurz zaměření a třímotorový Wibault-Penhoët se za sněhové vánice ocitnul přes sto km jižně Prahy. Na vrcholu Huťské hory v Kašperských horách najde svůj osud i český pilot František Lehký, který u AF létal od roku 1925 a v březnu roku 1936 dosáhl na úctyhodný milion odlétaných kilometrů.
Konec roku se tedy nese ve znamení leteckého neštěstí, přesto jsou vyhlídky do roku 1938 velmi optimistické a vrchní ředitel ČSA ing. František Stočes má jasnou představu o dalším rozvoji firmy, která právě roku 1937 dravě nabrala dech a chystá se expandovat na další evropské tratě.